Články o holotropním dýchání

SEDMIMÍLOVÉ BOTY Z HUSÍ KŮŽE ANEB O HOLOTROPNÍM DÝCHÁNÍ NA SUCHU I VE VODĚ

se jmenovala reportáž Mgr. Jitky Badoučkové z kurzu holotropního dýchání v časopise Regenerace. Vyšla jako reakce na pořad TV NOVA, v němž reportér R. John před touto netradiční terapií důrazně varoval. Od té doby se v našem tisku objevila hromada nejasností, polopravd a sporů, které kolem holotropního dýchání stále přetrvávají.

A náhle jsem se stala mořskou rybou a plula tmavozelenou hlubinou. Přišlo mi zvláštní, že umím udržet rovnováhu jen pomocí dvou ploutví a pochopila jsem, že ani v té největší hloubce nebude pro mě tma, protože vnímám ještě i jiným orientačním čidlem než zrakem. Potom jsem zamířila k hladině, ale postupně ve mně rostla úzkost z hranice života, za níž už nepatřím. Voda kolem mě se prosvětlovala a vyšvihnout se na vteřinu nad hladinu mě stálo veškerou odvahu. Pobřežní útesy v dálce a vůbec celý svět „nahoře“ mě překvapily světlostí odstínů. Rychle jsem klesala zpátky do hlubiny s blaženým pocitem přestálého nebezpečí a důvěrného pocitu návratu do mořské náruče.

Výše uvedený popis není záznamem snu ani fantazie. Jde o prožitek holotropního dýchání.Po prostudování dostupné literatury jsem poprvé zažila, jak to vypadá v praxi.
Pro ty, kdo se s holotropním dýcháním dosud nesetkali, připomeňme, že jde o techniku sebepoznání s častými (psycho)terapeutickými účinky, vyvinutou českým lékařem Stanislavem Grofem, žijícím již léta v USA. Je založená na zrychleném a prohloubeném dýchání, kterým nás vede vysoce sugestivní a pečlivě sestavený hudební doprovod převážně instrumentální povahy, k čemuž v případě potřeby přistupuje i práce s tělem.

JAKO DROGA?

Rozšířený stav vědomí, který je takto navozen, začíná oficiální psychoterapie teprve v současné době brát váhavě v potaz. Od nepaměti byl ale součástí šamanských praktik a mystických stavů. Profesionální dráha, kterou se MUDr. Grof ubíral, vedle nejprve přes výzkumný program změněných stavů vědomí navozených farmakologicky. Účinky holotropního dýchání lze skutečně srovnat s prožitky navozenými drogou, ale bez záporných účinků, u nich tak dobře známých. V sezeních, která jsem absolvovala, se občas vyskytlo i pár účastníků, kteří si s nimi už zakoketovali. Shodli se ale na tom, že přestupem k holotropnímu dýchání se před případným skluzem do závislosti cítí chráněni, mimo jiné i proto, že prožitek navozený dýcháním jim připadá stejně silný jako ten vyvolaný uměle. Na rozdíl od drogy se ale dá řídit a třeba i zastavit, protože běžné vědomí nás neopouští, jenom se rozšíří a pochopitelně je netoxický.
Samovolně se tedy nabízí otázka, zda při této metodě nejde vlastně o jiný druh závislosti. Výmluvná může být odpověď jednoho z účastníků seminářů HD. Vzpomněl si, že asi po čtyřech sezeních pocítil, že už to zatím stačí a skoro dva roky se o další takový seminář nezajímal. Nyní se příležitostně vrátil si znovu „zadýchat“, ale zda a kdy přijde znovu, o tom doposud nepřemýšlel. I ostatní podobnou závislost jednoznačně odmítli. Někdy i absolventi jediného sezení, jež bylo naplněno hlubokým prožitkem sdělují, že „dlouhodobě ho tráví“ a sdělují, že časem se samo ukáže, mají-li tuto zkušenost opakovat či ne.

Zápis z dalšího sezení:

Prožitek se týká vánoc, sněhu a nadílky. Vedle hluboké mystické roviny má i svou komickou polohu, kdy se nahlas a od srdce směji vizi, v níž se můj přísedící (sitter) stává dědou Mrázem jedoucím po obloze v tradičním spřežení sobů a po mě, stojící dole na zasněžené pláni, hází tyto balíčky s dárky, za nimiž se jako v televizní reklamě táhle jiskřivý závoj. Ze symboliky této scény a dalších vjemů začínám najednou chápat i znepokojivý aspekt tohoto přátelství (který na sebe bere symbolickou podobu ohrožení z toho, že budu umlácena dárky), který se ale po mnoha letech bohužel potvrdil.

Tu noc spím v tělocvičně, kde druhý den „dýchání“ pokračuje a ráno při probuzení s úžasem zjišťuji, že venku chumelí a všude kolem je bílo. Přesto, že je už 10. dubna, se krajina přes noc znovu oblékla do sněhu. „Spoludýchači“ se naší dvojice ptají, kde máme sáňky, spřežení a dárky, že venku je opravdu jako o vánocích, jen začít nadělovat.
Jedním z pozoruhodných rysů toho a řady dalších mých prožitků holotropního dýchání (přibližně stovka) je fenomén tzv. synchronicity, tedy významové propojení dějů mezi sebou zdánlivě nesouvisejících, které poprvé popsal C. G. Jung. Tyto neobyčejné shody okolností velice často holotropní prožitky provázejí a podobně jako zvláštní sny nějak jej doplňující či dovysvětlující se mohou objevit i později, ve dnech následujících po vlastním holotropním prožitku.

Holotropní prožitky provázejí často i dramatické průvodní projevy, kdy sebou účastník hází, křičí, kašle a někdy i zvrací, ale může se i smát, plakat, tančit, mluvit jazyky v bdělém stavu mu neznámými apod. Do tohoto prožitku opravdu vstupujeme „ botách z husí kůže“, ale jsou to boty „sedmimílové“. Je to cena, kterou za prožitek platíme, podobně jako porod, je cena, kterou platíme za to, abychom měli dítě a ruku na srdce, která žena se nechá od mateřství odradit představou bolesti a dramatu porodu? Běžné jsou ale i případy lidí s mnoha holotropními zážitky, kteří přesto pokaždé vypadali, jako když jenom poklidně odpočívají nebo spí, jen jejich slzy či naopak blažený výraz dával tušit sílu či majestát prožitků, do nichž se ponořili.

Prožitek účastníka holotropního dýchání:

Stal jsem se drobnou rostlinkou na dně hluboké rokle vysoko v horách, kam slunce téměř nikdy neproniká. Jen při vzácné kombinaci různých faktorů dokáže na chvíli dosvítit až do té hloubky a na pár okamžiků se mě přeci jen dotknout. Prožívám tyto jedinečné vteřiny jako mystický stav a naděje na jejich opakování mi jako rostlince dává sílu v tom temném, vlhkém a syrovém prostředí přežívat.
Potom přichází vhled, že stejná je situace lidí, jež žijí v temnotě duchovní a že i oni ve skrytu duše a třeba i zcela nevědomky čekají a doufají, že i je, žijící na dně „duchovní propasti“ jednoho dne „osvítí“ hřejivý paprsek shůry.

Prožitek další účastnice holotropního dýchání:

Pocit blaženosti, z nějž mi až vyhrkly slzy, najednou mizí a zmocňuje se mě strnulost. Prodírám se xxx

ZAKTIVIZOVAT SAMOLÉČÍCÍ SÍLY PODVĚDOMÍ

Pro ty čtenáře, kteří dosud neznají podstatu holotropního dýchání (též holotropní terapie), uvedeme alespoň základní fakta.
Techniku vyvinul koncem 70. let český psychiatr MUDr. Stanislav Grof, žijící nyní už řadu let v USA. Osudový obrat v jeho světonázoru, původně v zásadě ateistickém a materialistickém, přineslo období klinického testování LSD a dalších psychoaktivních látek, které mu otevřelo cestu k transcendentálním a mystickým prožitkům strhující síly. Když začal pracovat v USA, soustředil pozornost zejména na aplikaci těchto látek umírajícím na rakovinu. Viděla jsem videozáznamy těchto sezení a tvrdím, že každému, koho podobný osud potká, bych takovýto dar přála.
V pozdějších letech, kdy se užití těchto látek západní společnosti naprosto vymklo z rukou (na rozdíl od přírodních národů) a z vědeckých laboratoří se přestěhovalo na ulici a do společenského podsvětí, vyvinul MUDr. Grof (který mezitím pochopil a probádal léčivý potenciál změněných stavů vědomí všeobecně) zmíněnou techniku, která toto samoléčivé zřídlo otvírá cestou zcela nefarmakologickou a přirozenou - dechem. Její podstatou je řízené dýchání spojené s evokativní hudbou silného citového náboje (klasická, etnická, new-age apod.), případně i práce s tělem za účelem odbourání energetických bloků. Cílem je zaktivizování samoléčitelských schopností podvědomí, odrušení traumat (zvláště pak porodních), jakož i vědomé napojení na vlastní niternou moudrost, která pomáhá znovuobjevit duchovní rozměry našeho bytí a osvojit si účinnější a smysluplnější strategie každodenního života.
Proč tedy někteří lékaři, psychologové a novináři před holotropním dýcháním varují? Jejich tvrzení a odpovědi terapeutů, pracujících touto metodou, najdete v našem článku.

LÉK NEBÝVÁ SLADKÝ

Tvrzení odpůrců: Při holotropním dýchání člověk trpí a má vesměs nepříjemné pocity, jak ostatně ukázaly i televizní ukázky těchto sezení.
Vysvětlení terapeutů pracujících s holotropním dýcháním: Nikdy nelze předem určit, jaký kdo kdy bude mít při jakékoliv psychoterapeutické metodě prožitek. V jediném sezení holotropního dýchání mohu okusit cokoliv - od extatické procházky růžovým sadem po vrcholně dramatický prožitek smrti a znovuzrození, kdy nechybí pláč, bolest, strach apod. Ale: který skutečně účinný lék nebo zákrok je zároveň sladký a příjemný? Za terapeutem přicházíme pracovat na svých problémech a traumatech. Konfrontace s nimi je součástí procesu. Případné utrpení však nikdy není samoúčelné, je projevem samoozdravného mechanismu v nás. Druh a intenzitu prožitku jakoby určovala vyšší moudrost našeho podvědomí, kterou si pro lepší pochopení nazvěme niterný léčitel. Ten, podobně jako radar, obsáhne naše potíže, obsah a sílu prožitku stanoví vždy v míře nám únosné. Často se ale také účastník sezení ocitne v prožitku, který ho ze srdce rozesměje a pobaví. I smích může totiž být hluboce léčivý. V televizních ukázkách samozřejmě tyto záběry chyběly. Chápu, že kameraman soustředil pozornost raději tam, kde se dělo něco dramatického. Výsledný obraz pak nebyl objektivní. Zúčastnila jsem se jednoho natáčení a přišlo mi líto, když jsem pak viděla, kolik hlubokých vhledů i příznivých hodnocení z úst účastníků bylo z konečné verze pořadu vypuštěno ve prospěch zkreslující senzacechtivosti. Navíc prožitky blaženosti a další příjemné pocity tu většinou neprovází nápadné a nafilmovatelné vnější projevy - ten film se odvíjí v našem nitru. Budu-li například při terapii útočící šelmou, neboť potřebuji zpracovat prvek agresivity, budu se jako šelma hýbat a třeba i zvukově projevovat. To je pro bulvárního reportéra sousto. Pokud však prožívám třeba setkání s anděly, jejichž zpěv ve vzduchu krystalizuje na kvítka klesající k zemi a tam se mění na rozkvetlou louku, mohu být vznešenou krásou té scény uchvácena, ale navenek to nemusí jinak být patrné. (Mimochodem - kolem nás je stále méně krásy: supermarkety, devastace krajiny, průmysl, zploštění lidských vztahů... Hlad po ušlechtilé nádheře v nás ale podvědomě o to víc sílí do frustrace. Holotropní dýchání v tomto smyslu působí jako kompenzace.)

LS DECH?

Tvrzení odpůrců: Holotropní dýchání je nepřímou propagací drog a v podstatě náhražkou jedné závislosti za jinou.
Terapeuti: Pokud by to byla pravda, měli by se do kurzů holotropního dýchání vracet stále stejní lidé - tedy ti, kteří mu propadli. Nic takového se neděje. Je mnoho lidí, kteří absolvovali jen jeden seminář a uvedli, že už necítí potřebu další terapie. Zážitek pro ně byl natolik strhující a převratný, že z něj zřejmě budou žít řadu let. Vzpomínám si na mladého muže, který po sezení dlouho plakal a pak nám vysvětlil: "Ted' vím, že Bůh je obsažen v každé krůpěji rosy, v podzimním listu, který se snáší k zemi, i v posledním oblázku, po němž šlapeme. Dosud jsem nechápal skrytý řád věcí a souvislostí. Tento den je pro mě velkým darem."
Nevím o nikom, z koho by holotropní dýchání udělalo narkomana či jinak závislého. Znám naopak účastníky, kteří už nějaký ten flirt s drogou prodělali a ti vysvětlovali, že oba prožitky jsou srovnatelné, aniž by je však holotropní dýchání nutkalo zkušenost opakovat. Začíná se naopak používat i v psychiatrii jako doplňková léčba různých závislostí (hráčství, kouření, závislost na televizi, na práci a na drogách jako takových), čímž se stává cenným nástrojem prevence.

POŠKOZUJE PODVĚDOMÍ I TĚLO?

Tvrzení odpůrců: Holotropní dýchání zasahuje do hlubokého podvědomí násilně a škodlivě. Může způsobit poruchy, které člověka dovedou až na psychiatrů.
Terapeuti: Holotropní dýchání působí na podvědomí naopak blahodárně a léčivě navzdory tomu, jak může navenek vypadat jeho průběh. Pokud se někdy v souvislosti s ním projeví psychiatrické potíže, je to proto, že dotyčný po této stránce nebyl v pořádku ani předtím a sezení již existující problémy jenom vyneslo na povrch. Tímto zviditelněním jakoby podvědomí usilovalo o využiti této aktivizační příležitosti a snažilo se zavčas na neutěšenou situaci obrátit pozornost vědomí bdělého. Nepřeslechněme toto volání a dejme našemu vnitřnímu léčiteli šanci. Vždyť holotropní dýchání je jednou z mála terapii, prokazatelně přinášejících příznivé výsledky například v léčbě anorexie, depresí, neuróz, traumat po znásilnění a dalších vybraných psychiatrických poruch.
Tvrzení odpůrců: Během holotropního procesu hyperventilace dochází k překysličení mozku, které může mít na jeho buňky škodlivý vliv.
Terapeuti: Hyperventilace jako taková paradoxně změnou kyselosti krve navozuje v určitých částech těla relativní nedokysličení. Relativní do té míry, že organismus disponuje celou řadou korekčních mechanismů jemu vlastních, mezi něž právě patří udržet si potřebné množství kyslíku jak v tělních tekutinách, tak i v buňkách.
Tvrzení odpůrců: Při hlubokém dýchání se z účastníků uvolňuje nahromaděná záporná energie, která se může přenést na jiného člověka.
Terapeuti: Připustíme-li existenci záporné energie v tomto smyslu, pak se s ní bez- pochyby setkáváme v běžném životě na každém kroku tak jako tak. Pokud se nenaučíme takové působení ovládat, nemohli bychom v dnešní společnosti vůbec normálně žít. Energetičtí hygienici by měli nahlédnout, že nejlepší obranou proti všem neviditelným záporným energiím a vlivům je vlastní čisté a láskyplné uvažování a pří- stup. MUDr. Grof upozorňuje na skutečnosti, že je to převážně křesťansko-judaistická víra, jež přísně dělí svět na dobro a zlo - na rozdíl od pojetí, že celý projevený svět je jenom velkolepou kosmickou hrou. Na zápornou stranu se, bez ohledu na holotropní dýchání, posouváme porušováním kosmického řádu sami.

VYHLEDÁVEJTE JEN ODBORNÍKY!

Tvrzení odpůrců: Je to metoda vědecky nepodložená a lékařsky řádně neprozkoumaná. Záporné účinky se mohou projevit i po čase.
Terapeuti: Metoda holotropního dýchání je výsledkem více než 35 let vědecko-lékařského bádání MUDr. Grofa, jeho kolegů i ostatních protagonistů transpersonální psychologie, jejímž je Grof spoluzakladatelem. Nejabsurdněji zní tyto námitky z úst těch, kteří, jak se při bližší konfrontaci často ukáže, si nepřečetli jedinou jeho knihu nebo jen velice povrchně a předpojatě a nepodstoupili sezení, či byli natolik svázaní strachem a předsudky, že se nedokázali nikam prodýchat. Kdo však Grofovy knihy prostudoval skutečně nezaujatě a soustředěně, s úctou a respektem stanul nad hloubkou vědecko-lékařských vhledů, nad převratně novým pojetím psychiatrie, nad moudrostí postřehů a koncepcí. Patrně bude plně pochopen a doceněn až generacemi budoucími.
Instruktoři absolvují během přibližně tříletého výcviku kolem čtyřiceti sezení. Pokud by tu domnělé záporné účinky skutečně působily (ať už vzápětí nebo s odstupem času), muselo by to být patrné především na nás. Mnozí dýcháme léta a přitom máme náročná a zodpovědná hlavní povolání. Pokud by se cokoliv podezřelého objevilo, našemu okolí by to jistě neušlo.
Zájemce o tuto terapii je však třeba varovat :jelikož jde o oblast nesmírně choulostivou a různorodou, platí, že problémy uvedeného rázu jsou v plné kompetenci certifikovaného instruktora holotropního dýchání, který případ od případu vhodnost účasti posoudí. Mezi léčiteli se v poslední době objevily, pod různými názvy, metody, očividně vycházející z holotropního dýchání. Při jejich využívání často nejsou dodržovány ani základní bezpečnostní opatření, včetně kontraindikací. V takovém případě může být klient skutečně poškozen. To ovšem nepadá v úvahu, pokud terapeut vlastní jmenovaný certifikát instruktora. Mnozí z nich jsou ostatně lékaři - psychiatři a kliničtí psychologové. Zájemcům z Prahy a okolí může terapeuta doporučit Regionální institut ambulantních a psychosociálních služeb (RIAPS). Toto středisko disponuje i lůžkovým oddělením, kde lze, v případě potřeby, uchazeče vykazujícího určité psychiatrické problémy na holotropní terapii připravit a věnovat mu zvýšenou péči i po semináři, aby integrace prožitku proběhla ve smyslu optimálního zužitkování léčebného potenciálu.

NENÍ VHODNÉ PRO KAŽDÉHO

Tvrzení odpůrců: Při sezení dochází k velké námaze, která může být pro někoho nebezpečná.
Terapeuti: Vedle otázky psychické způsobilosti k holotropnímu dýchání je třeba znát i podmínky způsobilosti tělesné. Kontraindikacemi jsou: těhotenství, srdečně cévní choroby, vysoký nebo kolísavý krevní tlak, epilepsie, zelený oční zákal, cukrovka a další vážné nebo nakažlivé nemoci. Bohužel, leckterý zájemce o terapii svůj zdravotní stav poctivě nepřizná. Dr. Grofovi samotnému byl zamlčen dokonce i trojitý srdeční bypass... Přestože sezení naštěstí proběhlo zdárně, jako i experimentální dýchání s epileptiky, kontraindikace je nutné respektovat.
Dalším závažným prohřeškem jsou domácí sezení o samotě či s kamarády. Nejde o to, že by technika byla nebezpečná jako taková, ale patří do rukou odborníků. Bude-li si např. někdo dýchat sám a objeví se třeba dávné trauma opuštěnosti v kolébce či pocit nechtěného dítěte, bolestná jizva prožitého odkopnutí, kterou si v takovém případě podvědomě neseme životem, bude místo nové, korigující zkušenosti citové opory, poskytnuté při sezení instruktorem a kolegy, ještě posílena další situací typu jsem opuštěný a sám.
Samostatnou kapitolu v této souvislosti tvoří tzv. psychospirituální krize (spiritual emergency) - bouřlivě prožívané stavy duchovního přerodu. Spouštěcím mechanismem se může stát nějaká událost nebo prožitek, jindy nemusí příčinná souvislost být patrná. Dr. Grof tomuto tématu věnoval několik knih. Úskalím těchto stavů je paradoxně právě přístup konvenční psychiatrie, která mystické stavy a psychiatrické poruchy nijak nerozlišuje, na rozdíl od přírodních národů či dávných kultur, jakou bylo třeba staré Řecko. To nám zanechalo hluboké poznatky o povaze lidské psychiky, z nichž by se dnešní oficiální věda mohla o mnohém poučit, pokud by k tomu ovšem sebrala patřičnou pokoru.

VÝSLEDEK ZÁVISÍ NA TERAPEUTOVI

Tvrzení odpůrců: Léčivý potenciál holotropního dýchání může být omezen či anulován osobnosti instruktora - tím, co svým působením do procesu vnáší.
Terapeuti: Role terapeuta má v procesu léčby skutečně zásadní význam. Vedle zvládnutí odborného výcviku, který nelze ničím vykompenzovat, by se měl vyznačovat i osobností, z níž lidé cítí bezpečí. Víc než jinde tu platí, že by měl vyzařovat lidskou hřejivost, láskyplnost a vlídnost. Agresivita, konfliktnost či psychická nevyváženost zde nemají místo. Proto byste se, jak už jsme upozornili, nikdy neměli vydávat všanc lidem, kteří si na léčitele a terapeuty jen hrají a nemají řádné osvědčení o ukončení výcviku, podepsané dr. Grofem. Práce terapeuta je podmíněna i dodržováním určitých zásad, jejichž porušení může vést i k odebrání osvědčení. Terapeut se například nikdy nesmí nechat strhnout ke kontaktům se sexuálním podtextem, i kdyby sám účastník něco takového žádal. Nesmí vést seminář sám, i když skupina je malá. Nesmí se dopustit hrubého neošetření případu, což znamená, že v situacích, kdy dojde k natolik hlubokému niternému otevření, že v následujících hodinách či dnech potřebuje odbornou péči, musí mít na nás spojení. Ne každý léčitel či psychiatr, na něhož byste se v takovéto situaci mohli obrátit, má totiž změněné stavy vědomí zažité svou každodenní praxí.

JSME DOST ZRALÍ?

Po celém světě působí již více než pět set vyškolených instruktorů HD, z čehož nejvřelejšího přijetí se této technice dostává ve Skandinávii. Maličké Dánsko s 5 milióny obyvatel se může pochlubit už 9 vydanými tituly dr. Grofa. Ani o naší zemi nelze tvrdit, že by tu o jeho knihy nebyl zájem. Přeloženy však byly zatím jen tři - Za hranice mozku, Holotropní vědomí a Dobrodružství sebeobjevování. Jsou vyprodány. Pokud by se však přece jen stalo, že právě v naší zemi by holotropní dýchání postihl osud módní vlny, bude sloužit lidem jinde. Společnosti, která doposud není zralá, aby z léčebného potenciálu určité metody dokázala čerpat, takový potenciál prostě nepatří a přijde cestami jinými.
Na holotropním dýchání laiky zřejmě nejvíc leká změněný stav vědomí. MUDr. Grof k tomu říká: "Svobodomyslní badatelé, kteří se snaží studovat léčivý potenciál těchto stavů, ke svému velkému překvapení zjistí, že daleko přesahuje všechny terapeutické prostředky konvenční psychiatrie dostupné. Mnoho světových kultur vyvinulo nezávisle na sobě techniky takovéto zážitky podporující či navozující. Byly soustavně užívány v řadě rituálů, léčebných procedur, obřadů extatických sekt a mystérií smrti a znovuzrození."
Myslíte, že Bible, jakékoliv svaté písmo nebo učení světců a proroků, by mohla bez těchto stavů vzniknout? Navíc se ukazuje, že psychoterapie omezující se pouze na verbální stránku je nesrovnatelně méně účinná než terapie prožitková, a to i za cenu toho, že bude bouřlivá. Po sezení jsme někdy skutečně ještě den či dva poněkud vyvedeni z míry. Síla prožitku je ale nadávkována mírou naší schopnosti ho zpracovat. Často účastníci označují svůj holotropní zážitek jako setkání s posvátnem. Myslím, že projevení určité dávky odvahy je nejmenší, jakou od nás život za takovou zkušenost může žádat.
Holotropní dýchání není určeno každému. Je to jen jedna z dobrých technik sebepoznání, které se v posledních letech objevily i u nás. Není ani určeno nutně jen lidem s problémy. Často nám život může dopřát ledacos, a přesto se nedokážeme zbavit pocitu vnitřní prázdnoty. I v těchto případech může holotropní dýchání přinést pozoruhodné odpovědi.
Snažila jsem se poctivě vysvětlit námitky proti této metodě, s nimiž jsem se setkala při své práci. Pokud se chtějí čtenáři ještě na něco zeptat, jsme s kolegy ochotni jim na stránkách REGENERACE odpovědět.

Mgr. Jitka Badoučková

Dotaz zájemce o obor transpersonální psychologie a mé odpovědi na ně:

1)
Po letech praxe-vidíte, vnímáte některé oblasti jinak, než jak je předpokládá Grof ve svých pracích?
Za ta léta jsem neobjevila nic, v čem by se MUDr. Grof mýlil. Naopak denně narážím na situace, kdy vidím, jak je jeho učení pravdivé a jak k němu bohužel naše doba ještě nedorostla. Uvědomila jsem si sice, že základní povaha člověka je víceméně daná a HD či jiné techniky pracující s psychikou ji mění jen málo, ale i to, že „moře je stvořeno z kapek“.
tím říci, že HD sice zřejmě nevyvolá náhlou a trvalou změnu povahy k lepšímu, ale bude-li se mu člověk věnovat dlouhodobě, změny k lepšímu pocítí sám. U mě osobně to bylo trvalé vyléčení se z migrén, začala jsem si pamatovat téměř každý den, co se mi v noci zdálo a s větším probarvením podrobnostmi a co je nejdůležitější, postupně ve mně sílilo jakési hlubší ukotvení sama v sobě ( ničemu nenadbíhat zvláště pak ne frivolnostem, brát život s větším pochopením a humorem, učit se nechat věci plynout ale na druhou stranu pomoci všude tam, kde je to v mých silách atd.)

2)
Jak vnímáte postavení holotropní psychoterapie v době totality, těsně po revoluci a nyní? (Zájem laické veřejnosti a odborníků z jiných vědních oblastí)
Za totality bylo HD pochopitelně zakázáno, těsně po revoluci byl o ní asi zájem velký, a možná bylo i mnohými vnímáno jako jakási móda. Laická veřejnost byla často jak scestnými TV reportážemi tak i štvavými novinářskými články ale sem tam i zmínkami v různých knížkách líčena nepravdivě. TV reportáže byly téměř všechny točeny s kritériem senzacechtivosti: ať každý vidí, jak se tam člověk může poblít, jak ti lidé strašně brečí a kdoví, co se jim ještě dalšího může přihodit… Budily natolik znepokojivý dojem, že mi po jejich odvysílání několik známých a příbuzných volalo v obavách o mě. Největšími osočovateli HD jsou kupodivu většinou právě ti, kteří většinou neabsolvovali jediný seminář nebo z něj utekli či se nikam neprodýchali.
Já mám za ta léta osobně absolvovaných přibližně 100 sezení a stále jsem psychicky i tělesně v pořádku a vykonávám profesi nadmíru náročnou zvláště pak na paměť, pohotovost, výdrž a schopnost jednat před publikem . Před časem jsem např. absolvovala vstupní zkoušky do kurzu Konferenčního tlumočení zaměřeného na Evropskou unii a úspěšně jsem je ve své kategorii složila jako jediná (a to byl mezi námi uchazeči i o mnoho mladší než já). Ani u svých kolegů, s nimiž se občas vídám, nepozoruji nějaký záporný dopad HD, ba naopak. Jsou to vesměs moudří, chytří, bystří a vzdělaní lidé. Pokud by HD bylo škodlivé nebo dokonce nebezpečené (rozumí se při zachování kontraindikací) ze všeho nejdřív by se to asi projevilo na instruktorech samých, protože výcvikový požadavek je nadýchat 40 sezení - a tam by se to někde u někoho projevilo.

3)
Máte zkušenosti s jinými metodami vedoucími ke změněným stavům vědomí?
Mám zkušenosti s regresivní hypnózou, kterou jsem opakovaně absolvovala.

4)
Jak vidíte další vývoj transpersonální psychologie u nás?
To, že čas pracuje v nás prospěch, ukazuje například i to, že můj holotropní spolupracovník a kolega MUDr. M. Hrabánek už delší dobu obor transpersonální psychologie přednáší na Slezské univerzitě v Opavě. Jinak je mi pochopitelně líto, že se tento obor nerozvíjí rychleji, jak by si tento obor zasluhoval, ale vše má svůj čas.

5)
Jak vnímáte současný vztah akademické a transpersonální psychologie?
Věřím, že ze strany akademické psychologie panuje vůči transpersonální „sestře“ podezíravost z nepochopení, neinformovanosti a pýchy, pramenící možná někdy i konkurenčních obav, protože získat certifikát je životní volbou a je to záležitost všestranně náročná (časově, finančně i energeticky).

6)
Pro jaké psychologické, psychiatrické problémy je HD vhodnější či účinnější než jiné techniky?
Jak už jsem zmínila, mě HD vyléčilo z migrény a všeobecně platí, že je účinné zejména tam, kde se na problému podílí i psychika. Kolega MUDr. Kudrle ji, pokud vím, používá coby podpůrné techniky při léčbě alkoholiků a závislostí všeobecně vzato, často po ní lidé i přestávají kouřit, být závislí na televizi atp.

7)
Kdybyste se svou praxí začínala znovu, chtěla byste se opět vyškolit v holotropní psychoterapii, nebo byste zvolila jinou, v dnešní době "účinnější, modernější,populárnější, výnosnější…" techniku ?
Na žádnou lepší techniku jsem zatím nenarazila, takže bych opět volila HD, ale nedávno jsem se pro rozšíření a doplnění svého působení certifikovala v terapeutické metodě RUŠ Karla Nejedlého a pokud mě zaujme nějaká další metoda, ráda se vyškolím i v ní.